:))

Každý den přináší něco nového. A samozřejmě krásného. Náš ovocný byt už je jakž takž doladěný, zbývá jen pár poliček a věcí na rozklizení. Filip má zrovna přednášku v Plzni a já dnes poprvé v životě sádrovala díry ve zdi po vrtání :)) Šlo to v pohodě, i když se vyskytlo pár záležitostí, s kterými je třeba pohnout a chce to chlapskou ruku ;) (joke :))

Při postupném zařizování bytu se nám stalo pár legračních věcí - např. od nás utekl pokladač koberců. Doslova utekl! Byl negativně naladěný a necítil se tady dobře. Naopak ten druhý, kterého jsme si zavolali místo něj, se tady cítil tak dobře, že práci, kterou původně slíbil dodělat za jeden den, dělal nakonec tři dny. Celý byt má tak zvláštní energii a to hodně inspirativní, dějí se tady úžasné věci, napadají nás nové a nové myšlenky. Včera přijel Lukáš Šušor, takže posádka bytu je už kompletní, mám tady tři krásné ovocné muže :)

Se školou se to má tak - začali mi tam říkat spáč, protože usínám. Jednoduše si nepamatuju některé části hodin, protože usnu. Někteří učitelé to tolerují a o těch, kteří ne, zatím nevím. Buď mě kárají, když spím a nebo se mě chystají vysmažit při zkoušení u tabule.. Je to fakt vtipné :)) Nicméně se nám krásně rozjíždí aktivity Ráje Chutí a ráda bych u toho byla víc než ve škole. A proběhlo ve mně to stejné, jako když jsem o prázdninách cítila, že se přestěhuju do Prahy a jen nevěděla jak a kdy. Věděla jsem, že dálkové studium vyjde. A taky že vyšlo :)

Měla jsem to v hlavě už od prvního školního týdne. Postupně tenhle pocit zesiloval a zesiloval, až se projevil navenek. Včera jsem volala s mamkou a ta, aniž bych o svých pocitech a myšlenkách řekla jediné slovo, se mě zeptala, jestli se s taťkou nechci domluvit, že bych studovala dálkově. (Záleží to totiž na něm, protože mi posílá výživné a na to mám ze zákona nárok jen se statutem studenta a ten při přestupu do dálkového studia ztrácím, takže bych teoreticky měla přijít i o výživné). Taťkovi jsem napsala mail, kde jsem ze srdíčka napsala to, co jsem cítila. Taťka dnes ráno odepsal, že o peníze od něj nepřijdu. Tuhle krásnou zprávu jsme si přečetli s Filipem hned ráno, sotva jsme se probudili a byli fakt nadšení. Zítra jdu za ředitelem vyřídit přestup.

Mám ze všeho radost. Tedy ne mám, ale cítím. Cítím ji pořád, je tady neustále. Radost a láska. Dějou se opravdu nádherné věci. Potkávám mnoho lidí, kteří jsou v kontaktu se svým srdcem a dávají jej do toho, co dělají. Jako například ředitelka školky s individuálním přístupem k dětem (montessori školka), se kterou spolupracujeme. A ty děti! Jsou úžasné! Budou k nám chodit na hlídání, ale nebude to klasické hlídání typu "hraj si sám", ale takové, které bude rozvíjet jak je, tak mě resp. nás. Budeme např. vyřezávat krásné věci z ovoce a zeleniny atp. Z toho mám opravdu radost, práce s dětmi je úžasně inspirativní a zároveň jsou děti jedny z nejkrásnějších a nejsilnějších zrcadel. Navíc jsme se v téhle školce mezi učitelkami potkali s jednou Američankou, která je už tři měsíce na raw food a hledala nějaké vitariány tady v Praze. Zítra jsme k ní pozvaní na raw dinner :)
Kromě toho máme spousty dalších aktivit, proto mě moc těší, že budu studovat dálkově. No a taky budu trávit víc času se svým sluníčkem :))

A tím se dostávám k další věci, kterou jsem si v poslední době uvědomila. Přestala jsem věci chtít, usilovat o ně a řešit je. Dříve jsem chtěla vedle sebe vegetariána a posléze vitariána. A jen, co jsem ho přestala chtít, tak přišel a teď jsem s ním.. Chtěla jsem pracovat s ovocem nebo s dětmi a jen jsem o to přestala usilovat a přemýšlet jak to udělat - mám možnost dělat obojí. Věci teď nechávám volně plynout a nezáleží, co se stane. I když je něco míň fajn a něco víc fajn, nic není dobře nebo špatně. Prostě to je tak, jako to má být a to nemůže být nikdy správně nebo nesprávně. Jen to tak je. A je nádherné si to uvědomit :)

Už budu končit, Filip brzo přijede s bednou banánů :)), takže pokračování zase příště.

(jo a když už jste to dočetli až sem, tak se koukněte na freshbedynky.cz a rajchuti.cz ;)

Ovocné bydlení

se stalo skutečností :) Zatím není v tropech, což vůbec nevadí. Komu by to taky vadilo, když jsou kolem mě úžasní a inspirativní lidé, haldy ovoce a práce, která mi není prací :))

Když jsem tenkrát na začátku července jela do Plzně na festival Miluj svůj život, věděla jsem, že můj život se změní, ale netušila jsem, že to bude změna až tak radikální.. Zato když jsem o dva týdny později odjížděla "domů"- do Ostravy, věděla jsem, že v Praze budu bydlet. Nešlo to jinak. Jen jsem tenkrát zatím nevěděla jak. Když jsem volala mamce z Kátiné garsonky, že s ní chci něco probrat, obratem se mě zeptala, jestli chci v Praze bydlet. Asi mi to bylo poznat z hlasu :) 

Nejdříve nás s Káťou napadla šílená, i když pěkná myšlenka bydlet spolu v té malé garsonce. Ale pak nám oběma došlo, že to není nejlepší nápad a ještěže tak, protože by se nestalo to, co se děje teď (na obou stranách, viď, Káťo ;)). Takže jsem si začala hledat svoje bydlení, trochu jsem počítala s tím, že mi taťka půjčí na kauci a provizi RK, protože mi nenapsal úplně nesouhlasný mail, tak jsem myslela, že je všechno na "dobré" cestě, jenže když jsem našla tu správnou garsonku, kde by se mi líbilo, taťka vycouval a řekl, že mi nepůjčí nic. V té garsonce jsem se byla podívat, ale makléř přišel pozdě, takže majitelova kamarádka, která ho zastupovala, mi dala na majitele číslo s tím, ať se s ním domluvím bez RK, protože makléř by pozdě chodit neměl, je to neprofesionální. Tím mi teda odpadla nutnost platit provizi RK. Když jsem se ale dozvěděla, že mi taťka nepůjčí, neměla jsem ani na kauci..To majiteli taky nevadilo a řekl, že mu to stačí až někdy v zimě. No řekněte - nepůsobí to jako znamení - nemuset platit pitomou realitku ani kauci a mít možnost se hned stěhovat..? Na mě to tak působilo :) Ale to jsem byla vedle :D

Mamka mi totiž, když jsem nebyla doma, vlezla do mailu a přečetla si zprávy od jednoho řekněme kamaráda, který je starší, než by si mamka pro mé kamarády představovala. Já už věkové rozdíly přestala nějak vnímat, takže mi to nepřišlo. Poznala jsem ho na meditaci Sacred Earth, kde jsme byli s Káťou, Lukym a Míšou Kreslíkem. V mailech jsem ho zvala, že až si zařídím byt, klidně se může stavit. To se mamce nelíbilo, jelikož je pro ni asi každý podobný sexuálním maniakem. Prahu mi zatrhla s tím, že ještě nejsem dostatečně zodpovědná na samostatné bydlení, že si zvu cizí chlapy do bytu a že se z té první noci v garsonce už nemusím probudit (tomu říkám pozitivní myšlení..)

 Že se do Prahy dostanu jsem věděla, jen jsem nevěděla jak a kdy. Přišla jsem s myšlenkou, že pokud stejně do Prahy odejdu v 18 letech, což znamenalo přibližně za tři měsíce. Tahle myšlenka se jim ovšem hodně nelíbila :))) Doma bylo tímpádem dost dusno.. pak jsem odjela na Sázavafest, kde jsme měli stánek Ráje chutí s občerstvením :), byla to skvělá akce, co do zážitků i zkušeností. Navíc bylo super vypadnout z toho dusna, keré bylo doma. Když jsem v průběhu Sázavafestu volala domů, mamka už zněla víc v pohodě a mě došlo, že se definitivně rozhodla, že mě do Prahy pusí, jen si to sama nechce přiznat.. Po příjezdu jsem ještě musela trochu přitlačit, aby si to přiznala :) Nějak jsem vůbec neuvažovala o tom, že by to nevyšlo, což mi dost pomohlo, protože ta jistota na mě byla vidět a mamce to jen dokázalo, že to myslím vážně. Jen mi dala podmínku, že nesmím bydlet sama.
A pak už to šlo jako po másle :)) Přestoupila jsem na Karlínský gympl, stejná škola, jako studuje Káťa dálkově a šla se rozloučit do staré školy. Pravda, trocha nostalgie v tom byla, ale vůbec mě nepřepadl pocit, že mi to bude chybět nebo že dělám špatně. Někteří učitelé měli slzy v očích, čemuž moc nerozumím :D, zas tak dobré vztahy s učiteli jsem neměla, spíš jsem byla ve většině předmětů lhostejná a ráda jsem pokládala všetečné a někdy i rýpavé otázky :))
A když jsem se balila doma a odcházela z pokoje, vůbec mi nepřišlo, že odcházím z domu. Bylo to spíš, jako bych jela domů odněkud z dovolené. Až mě překvapilo, jak málo to prožívám.
Spolu s Filipem jsme našli nádherný byt v centru Prahy, přímo naproti Mánesa, odkud jde vidět na Hradčany a Petřín, pod okny je Vltava a párset metrů Národní divadlo. Jsou tady vysoké stropy, hoodně místa (docela to trvá, než přejdete z jednoho konce bytu na druhý :)) a krásná energie. Máme za sebou první noc v novém bytě - jsme už nastěhovaní, ale zdaleka ne vybalení a rozklizení. Tenhle týden nechodím do školy, takže poznávám Prahu a užívám si stěhovací proces :))
Ze začátku, někdy v průběhu srpna, mě místy napadlo, co to Verčo děláš? stěhuješ se pryč z domu, ještě ti nebylo 18, úplně nová škola, daleko od rodičů atp. a takové ty klasické otázky, které mi pokládali všichni okolo a občas jsem se jim na ně snažila odpovědět, ale nenašla jsem odpověď, která by je uspokojila. Mě ale uspokojila dostatečně - jednoduše to tak má být.

O prázdninách jsem se dost změnila, i když to není nejlepší slovo - nezměnila jsem se, protože taková jsem byla vždycky, spíš jsem se projevila. To je to slovo. Začala jsem mít ráda sama sebe a hned se objevili lidé, se kterými je mi dobře a kteří mají rádi mě. Je to opravdu zvláštní, jak málo stačí :)) Ale nějak jsem ztratila potřebu se projevovat ve velké míře slovně, stačí mi mluvit méně než dříve, zato o jiných věcech :) Méně mluvím a více prociťuju.

Jdeme spát, tak pokračování jindy :))

Moje intuice

mě nezklamala,tohle jsou ty nejlepší prázdniny, které jsem zatím zažila (a to ještě neskončily ;). Všechno odstartovalo u Filipa při přípravných dnech na plzeňský festival. Poznala jsem krásné nové duše, které mi byly blízké, sotva jsem se s nimi dala do řeči a mám pocit, že se známe odjakživa. Konečně jsem poznala Káťu, se kterou jsme si neuvěřitelně sedly - stejné sny, stejné ovocné lásky, stejné úlety :) a další a další věci, které nás spojují, daly vzniknout novému přátelství, které jen tak nezmizí.. Káťa samozřejmě není jediný človíček, ke kterému mám tak blízko.. Dva Míšové, dva Lukášové, Andrejka, Anežka a samozřejmě Filip, se kterým je mi tak dobře, jako s nikým, ani se mi nesnilo :)) Děkuju :)

V Praze je mi nejen díky úžasným lidem tak krásně, že mě Káťa "nakazila" a hledám si tam teď byt. I když bych si to moc přála, nevím, zda to vyjde, ale nechávám tomu volný průběh, pokud to má přijít, tak mě to nemine :)

Když jsem o svém přání bydlet v Praze řekla spolužačce, se kterou jsme si byly vždycky blízké, nejdřív se rozbrečela, ale teď je naštvaná a nadává mi. Dřív jsme spolu plánovaly společné učení chemie, protože jsem chtěla studovat medicínu a ona farmacii, ale postupem času z mojí medicíny sešlo a postupně jsem slevila i z přání jít na vysokou školu.Ona má naplánované pětileté studium farmacie, pak atestaci, malou praxi v česku a pak se chce připojit k Farmaceutům bez hranic a pomáhat v Africe. Je to krásný plán, i když si pod pojmem pomoc představuju něco jiného než dotování farmac.firem... Pořád mi říká, že je zvědavá, jak se v dnešním světě uplatním bez výšky. Jenže to je ono, já nejsem stvořená pro dnešní svět. I když dokážu být šťastná i tady, mým snem jsou tropy, bez techniky, negativních energií, jen příroda a ovoce.

Snažila jsem se jí vysvětlit, že pro každého má slovo štěstí a radost jiný význam, ona je šťastná, když se může večer opít a pak dělat věci, které by za střízliva nedělala, já jsem šťastná, když jsem s někým, s kým je mi dobře a dělám věci, které chci i bez lahve alkoholu, ona má radost, když dostane ve škole jedničku nebo peníze za vysvědčení, já mám radost, když dostanu "jen" ovoce nebo pomeranče jako výplatu :)), ona je šťastná, že žije v budoucnosti, svými plány, já jsem šťastná, když můžu žít tady a teď, v přítomném okamžiku... Ale nesoudím ji ani nikoho jiného, naučila jsem se milovat sebe a proto dokážu milovat i ostatní. Ale že mi to trvalo...:) Myslím, že to s odstupem času pochopí - třeba za týden, třeba za deset let a nebo taky nikdy. 

Začala jsem chodit bosky, nejen doma, ale i ve městě. Společná bosá chůze napříč Prahou a pražským metrem byla skvělá zábava, kterou jsem se dnes snažila přenést i do Ostravy, ale spolužačky si jen klepaly na čelo, že co mě to zas popadlo, na otázku, jestli je to nějak omezuje a ať to jdou zkusit se mnou, se stáhly a už neřekly nic :))

V neděli se moc těším na Silvu, za kterou pojedu do Přerova a odtamtud pak hurá do Prahy. Ještě dneska jsem měla v plánu vyrazit až v pondělí, ale když ono se to prostě nedá a musím jet už v neděli na poslední salátek před džusovým týdnem, který nás, všechny, kteří se přidají, čeká právě od pondělka. A Káťa dělá tak úžasné salátky, že si pro něj ještě v neděli musím přijet :)) Moc se na vás všechny těším a děkuju za to, že jste :)

Něco mi říká,

že tohle budou jedny z nejlepších prázdnin, které jsem zažila, ne-li ty nejlepší..

Hned 2.července jedu k Filipovi do Čech, kde se konečně setkám s Winky a dalšími lidmi z freshnessu, společně jedeme do Plzně občerstvovat účastníky festivalu "miluj svůj život" :) No a pak budeme to samé dělat ve stánku na Sázavafestu na přelomu července a srpna. Sice nejsem festivalový typ, ale myslím, že si to i přesto užiju. Zhruba v půlce srpna mě čekají freshness prázdniny, celý týden! budu trávit s lidmi, kteří sdílí moje přesvědčení, budeme se cpát ovocem, hýbat se v přírodě a prostě trávit čas nejlépe, jak dovedeme :) No a předposlední srpnový víkend mě čeká kurs tužky u Serafína. Popravdě nevím, na kterou z akcí se mám víc těšit..

Ale teď zpátky do minulosti - minulý týden jsem absolvovala ten takzvaný sportovní kurz. No..musím přiznat, že jsem si málem sáhla na dno a měla chuť praštit kolem o zem tak, abych na něm nemohla jet z kurzu zpátky, ale neuděla jsem to a to mě šlechtí :) Před pondělkem, kdy jsme vyjížděli, už bylo pár deštivých dnů a tak se nedalo moc doufat, že by se počasí zázrakem spravilo. Taky že ne..ve vestibulu, kde jsme se všichni sešli, se ozývaly výkřiky jako "Snad v tomhle nepojedeme", rodiče nás zase ujišťovali "V tomhle s vámi nepojedou, vezmou vás vlakem" atp. :D A stejně jsme jeli. 70km jsem poprvé nejela, ale jela jsem je poprvé v tak odporném počasí, to jsem si konečky prstů sahala na fyzické dno. Jezdili jsme v kalužích, neměla jsem blatníky, takže jsem měla dvě krásné hnědé čáry jako Svěrák v Obecné škole :)) Na otevřených polích strašlivě foukal studený vítr. Po půl hodině ze mě byl jeden velký, profouknutý mokrý hadr. Ale jak skvělý jsem měla pocit, když jsem se na chatě po 6 hodinách převlíkla do suchého a sedla si na postel s pomerančovou šťávou z domu se ani nedá popsat.

Ale těší mě víc věcí - zaprvé, že jsem to v tom počasí ujela a nevzdala to.
Za druhé - ujela jsem to bez jídla :) Nevím, jestli mě to má těšit nebo ne, ale nevěděla jsem, že taková dálka za takového počasí a s tím spojený takový výkon se dá ujet bez ranního přísunu energie.. 
No a za třetí - a to je to nejlepší - skoro všichni na kurzu chytli rýýýmu!! Smrkalo se, hlenilo se a polehávalo se a mně nebylo nic :) To mě nadchlo ze všeho nejvíc. Kamarádka vegetariánka měla dokonce po cestě zpátky horečku a na dva dny odpadla.

Ale řeknu vám, tak moc, jako po 60kilometrové cestě zpátky (jeli jsme kratší cestou), jsem se ještě na šťávu netěšila. Jakmile jsem se převlíkla do suchého (protože na zpáteční cestě znova pršelo), oškrabala jsem si dvě kila pomerančů a rozlilo se ve mně blaho :)

S jídlem jsem si na kurzu vystačila úplně v pohodě, ještě jsem ty kila pomerančů vezla domů. Ale cestou tam jsem měla bezkonkurenčně nejtěžší tašku :)
Jinak na kurzu jsme moc nesportovali, protože bylo celý týden hnusně, až na jedno odpoledne. Hráli jsme vevnitř kulečník, stolní tenis, koukali na filmy a hráli hry. Ale v tom krásném odpoledni pro nás připravili orientační běh. Sice jsme ho celý neběželi, ale i tak mě to bavilo, možná i proto, že to byl jediný den, kdy vysvitlo sluníčko. Ale jsem ráda, že to mám za sebou, mnohem ráda sportuju svým tempem.

Zítra je konečně konec školy, ráno ale ještě musím na odběry a odevzdat stolici, kvůli zdravotní průkazce pro práci v potravinářství, kvůli té blížící se Plzni. Šla jsem tam už dneska, ale netušila jsem, že mě budou až takhle vyšetřovat, takže jsem přišla až když auto s krví odjelo, takže tam zítra msuím zase. Jak já ty doktory nesnáším. Všude v čekárně visí letáky a plakáty s reklamami na očkování a všelijaké další humusy. Nejvíc mě dostaly dva - reklama na multivitamíny "A co jste pro své dítě dnes udělali vy?" To myslím nepotřebuje komentář. No a druhý byl na nějaké očkování, na tetravakcínu - a vedle nějakých kecech o výhodách tam bylo tučně napsáno: "platíte jen jednu injekci a proto ušetříte!" To je taky bez komentáře, ale nevěděla jsem, jestli mám plakat nebo se vztekat. Zítra tam prostě zajdu a už abych byla pryč :)

Trochu mě štve

počasí, které, sotva to vypadá na krásné léto, se zase pokazí a je z toho brzké jaro. Nicméně mi to náladu úplně nekazí, jak by taky mohlo, mám jiné radosti :)

Se známkami to ve škole nedopadlo nijak valně a vím proč - protože mě to tam vůbec, ale vůbec nebaví. Mám téměř samé dvojky (až na matiku, tam je trojka) a to akorát svědčí o tom, že kdybych se víc učila, na jedničky bych měla, ale holt se mi nechce. Nadšení do věcí, které mě nebaví, mi chybí - sice testy udělám, ale stačí mi dvojky, stejně nemířím v životě vysoko :)

Před týdnem jsem se sešla se Silvou, koukly jsme se na Hranickou propast, prošly se po třešňové svačince bosky po lese, moc hezky si popovídaly a ještě nám k tomu krásně svítilo sluníčko. Byl to moc pěkný den, ráda na něj i na tebe, Silvi, vzpomínám :)

Následujících pět dnů budu na sportovním kurzu se školou, obnáší to hlavně 70km na kole tam, pátý den zpátky, bude se lézt po skalách, hrát volejbal, stolní tenis atp. A zase jsme narazili na to počasí - pojedeme v dešti a v 11stupních, místo pěkně při sluníčku. Jedeme do Jánských koupelí, čili pojedeme hornatým krajem a všichni z toho mají bobky, včetně mě. Ne, že bych 70km nikdy nejela, ale ráda jezdím svým tempem a dělám si přestávky tehdy, když potřebuju. Tak snad to dojedu v pořádku. Na cestu si udělám šťávu z pomeranče, v batohu budu mít jablka a banány a na jídlo na kurz mám jednu celou tašku plnou jídla(zavazadla se povezou v dodávce). V tašce mám:
6kg pomerančů
3 červené grepy
1kg banánů
3kg jablek
2 okurky
3 velké papriky
5x300 g cherry rajčátek
2avokáda
2 trsy hrozna (bílé i červené)
2 kg broskví
1 kg nektarinek
4 ks kiwi
dvě malé krabičky nasušených muesli placiček podle receptu Filipa (z pohanky, semínek, jablek a datlí - kombinace přímo vražedná, taky že mi po ochutnání nebylo tak dobře jako po ovoci a navíc moje tělo už není příznivec pohanky ani takovýhle sušených mixů, ale pro rychlý zdroj energie a skladnost se mi to na výlet hodí, to zas musím uznat).
Tak to by z jídla bylo všechno, ono se zdá, že je toho hodně, ale mně naopak přijde, že je toho málo, no ale to uvidím stejně až tam. Půst si můžu dát vždycky :))

Po kurzu mě čeká třídenní sraz u Mirunky na Dolní Bečvě, kam se moc těším, poznám kromě na vitariánovi nových lidí, téměř všechny, kteří mě provází na mojí vitacestě už od začátku. Jsem z toho nervózní, ale tak pěkně nervózní :)

Teď už se jen dobře vyspat :)

Úplně jsem

začala flákat sport a pohyb a popravdě to začíná být nejen vidět :) ale i cítit - a to úbytkem energie. Čím více pohybu, tím více energie. Ale na pohyb jsem rozhodně nezanevřela, naopak chci o prázdninách začít běhat, nejen moje někdejší pobíhávání s rozcvičkou, ale běhání se vším všudy :) Motivaci mám, energie z jídla spoustu, teď toho jen využít.

Tento víkend jsem byla v Národním divadle na Rusalce, moc se mi tam líbilo, i když takhle do společnosti ráda občas zajdu a užiju si kulturního života, při takových příležitostech se necítím ve své kůži, naopak, lítat bosky, neučesaná a neupravená, v kraťasech a batikovaném triku po zahradě, to je moje. Příroda, to je moje kultura a společnost. Za nic mě neodsoudí a vždycky mě přivítá. Už aby svítilo sluníčko víc, i když je příroda krásná za každého počasí, na sluníčko nedám dopustit :)

A slíbila jsem fotky ze zahrádky, která mi tu zatím roste v truhlících a čeká na přesazení, až bude sluníčko. Tak tady je to, co budu za několik měsíců jíst :)

Velké sazeničky rajčátek a mezi nimi rajčátkové miminka:

Prcek rajčátko:

Meloun Piel de sapo:

Vodní melouny:

Okurky:

Moje malé jahůdky, opravdu malé :)

No a pak mám ještě docela velké ředkvičky, salát a špenát a při sluníčku zasadím ještě kukuřici, cukety, hrášek, chilli papričky a kopr.

Taky se už týden patlám urinou, jelikož se mi dost zhoršila pleť, tak už je to lepší, ale pořád jsem jak strašidlo. Jsem už převážně na ovoci a třeba je to nová vlna detoxu, opravdu netuším.. Vím, že to není z tělu škodlivého jídla, naopak je to z jídla, které škodliviny z těla odstraňuje. A tak jsem za to ráda, protože vím, že to časem přejde a zlepší se to, nemusím řešit kožní doktorku,  kožní patlaniny a léky. Strava je mým lékem..

Taky začínám uvažovat, co o prázdninách..Nejsme zrovna při penězích, takže k moři nepojedeme a tak jsem uvažovala nad nějakou levnou dovolenou, na kterou bych se vypravila sama nebo s někým a to nejspíš stopem. A moc ráda bych cestovala právě s vitariánem, za poznáním a ovocem. Uvidím, jak se to vyvine :)

Mám ohromnou

radost! Přihlásila jsem se k serafinovi na kurz kreslení tužkou pomocí pravé hemisféry! (takže plním další položku ze seznamu :)

Dlouho jsem hledala kurz, který by se mi zamlouval a konečně jsem našla, je to přesně to, co jsem hledala. Kreslím nejraději tužkou a teď se to konečně naučím pořádně! Nemůžu se dočkat, termín je 22.-23. srpna, už aby to tu bylo :)