Moje intuice

mě nezklamala,tohle jsou ty nejlepší prázdniny, které jsem zatím zažila (a to ještě neskončily ;). Všechno odstartovalo u Filipa při přípravných dnech na plzeňský festival. Poznala jsem krásné nové duše, které mi byly blízké, sotva jsem se s nimi dala do řeči a mám pocit, že se známe odjakživa. Konečně jsem poznala Káťu, se kterou jsme si neuvěřitelně sedly - stejné sny, stejné ovocné lásky, stejné úlety :) a další a další věci, které nás spojují, daly vzniknout novému přátelství, které jen tak nezmizí.. Káťa samozřejmě není jediný človíček, ke kterému mám tak blízko.. Dva Míšové, dva Lukášové, Andrejka, Anežka a samozřejmě Filip, se kterým je mi tak dobře, jako s nikým, ani se mi nesnilo :)) Děkuju :)

V Praze je mi nejen díky úžasným lidem tak krásně, že mě Káťa "nakazila" a hledám si tam teď byt. I když bych si to moc přála, nevím, zda to vyjde, ale nechávám tomu volný průběh, pokud to má přijít, tak mě to nemine :)

Když jsem o svém přání bydlet v Praze řekla spolužačce, se kterou jsme si byly vždycky blízké, nejdřív se rozbrečela, ale teď je naštvaná a nadává mi. Dřív jsme spolu plánovaly společné učení chemie, protože jsem chtěla studovat medicínu a ona farmacii, ale postupem času z mojí medicíny sešlo a postupně jsem slevila i z přání jít na vysokou školu.Ona má naplánované pětileté studium farmacie, pak atestaci, malou praxi v česku a pak se chce připojit k Farmaceutům bez hranic a pomáhat v Africe. Je to krásný plán, i když si pod pojmem pomoc představuju něco jiného než dotování farmac.firem... Pořád mi říká, že je zvědavá, jak se v dnešním světě uplatním bez výšky. Jenže to je ono, já nejsem stvořená pro dnešní svět. I když dokážu být šťastná i tady, mým snem jsou tropy, bez techniky, negativních energií, jen příroda a ovoce.

Snažila jsem se jí vysvětlit, že pro každého má slovo štěstí a radost jiný význam, ona je šťastná, když se může večer opít a pak dělat věci, které by za střízliva nedělala, já jsem šťastná, když jsem s někým, s kým je mi dobře a dělám věci, které chci i bez lahve alkoholu, ona má radost, když dostane ve škole jedničku nebo peníze za vysvědčení, já mám radost, když dostanu "jen" ovoce nebo pomeranče jako výplatu :)), ona je šťastná, že žije v budoucnosti, svými plány, já jsem šťastná, když můžu žít tady a teď, v přítomném okamžiku... Ale nesoudím ji ani nikoho jiného, naučila jsem se milovat sebe a proto dokážu milovat i ostatní. Ale že mi to trvalo...:) Myslím, že to s odstupem času pochopí - třeba za týden, třeba za deset let a nebo taky nikdy. 

Začala jsem chodit bosky, nejen doma, ale i ve městě. Společná bosá chůze napříč Prahou a pražským metrem byla skvělá zábava, kterou jsem se dnes snažila přenést i do Ostravy, ale spolužačky si jen klepaly na čelo, že co mě to zas popadlo, na otázku, jestli je to nějak omezuje a ať to jdou zkusit se mnou, se stáhly a už neřekly nic :))

V neděli se moc těším na Silvu, za kterou pojedu do Přerova a odtamtud pak hurá do Prahy. Ještě dneska jsem měla v plánu vyrazit až v pondělí, ale když ono se to prostě nedá a musím jet už v neděli na poslední salátek před džusovým týdnem, který nás, všechny, kteří se přidají, čeká právě od pondělka. A Káťa dělá tak úžasné salátky, že si pro něj ještě v neděli musím přijet :)) Moc se na vás všechny těším a děkuju za to, že jste :)